Čím zrovna žiju
Aktuálně
Rychlý přehled toho, co právě čtu, hraju, trénuju nebo fotím.
Ed Crocker: Svitupád
Temná fantasy o světě, kde upíři vládnou, lidé přežívají a moc se získává krví, intrikami a násilím.
Diablo 4
Na půl hodiny si můžu odskočit do Sanctuary, posekat pár démonů, pohrát si s buildem a zase zmizet do skutečného života. A přitom mám pořád pocit, že se někam posouvám, i když hraju spíš chytře než zběsile.
(NE)Příprava na podzimní půlmaraton
Můj sen je kombinace intervalů a dlouhých víkendových běhů podél Labe a v hradeckých lesích, zatímco moje nohy a myšlenkové rozpoložení jsou proti.
Před-podzimní spánek
Foťák spí, šetří síly na podzim, kdy příroda popadne barevnou paletu a vymaluje svět do krásy.
Většinou vím, co dělám. Skoro vždycky.
Čím trávím čas
Práce
Pracuji v IT, někde v šedé zóně mezi vývojářem a manažerem. Programuju frontend v Reactu a pořád mě to baví – hledat čisté rozhraní, rozumně rozdělené komponenty a řešení, která dávají smysl i za rok, ne jen do příštího releasu. Rozumím kódu, rozumím lidem a velkou část dne trávím tím, aby tyhle dva světy fungovaly spolu, ne proti sobě. V Unicornu řeším technické výzvy, vedu týmy a občas hraju roli anonymního přisluhovače zla – v pozadí kladu nepohodlné otázky, aby věci držely pohromadě i ve chvíli, kdy je rychlé řešení lákavější. Realita kalendáře je silný soupeř, ale dobrá architektura mívá delší životnost než sprint.
Pohyb
Běhám. Někdy systematicky, jindy prostě proto, abych ze sebe dostal stres a vyčistil si hlavu. Nejčastěji po Hradci Králové, protože je to placka a běhání tady je až podezřele příjemné – minimum kopců, maximum prostoru přemýšlet nebo naopak nepřemýšlet vůbec. Občas přidám koloběžku, když chci víc dynamiky a víc větru. Pohyb je pro mě jednoduchý, fyzický a upřímný. Neřeší se tam roadmapa, jen tempo, dech a další krok.
Hry
Hry beru poctivě, ale s radostí. Rád se ztratím ve světech, které dávají smysl – ať už buduju říši, prozkoumávám nekonečný vesmír, přežívám středověk nebo si na chvíli zahraju fotbal v digitální podobě. Baví mě systémy, které drží pohromadě, i momenty, kdy hra dokáže vytvořit vlastní realitu silnější než ta moje. Nehraju proto, abych něco dokazoval. Hraju proto, že mě baví objevovat, experimentovat a na pár hodin úplně změnit perspektivu.
Fotky
Skrz hledáček svět zpomaluje. Fotografování je pro mě způsob, jak si všimnout detailů, které jinak utečou mezi schůzkou a dalším úkolem. Nehledám technickou dokonalost, spíš světlo, atmosféru a moment, který stojí za to podržet o vteřinu déle. Je to tichý protipól k digitálnímu chaosu, kde se všechno neustále aktualizuje. Fotka zůstane. A někdy stačí jen to.
Tím to ale nekončí, jen toho víc neprozradím.